Jedním z prvních platidel byly takzvané komoditní peníze. Jednalo se o různé předměty, které byly různé pro určité části světa a jednotlivé epochy. Například v Číně to byly mušličky, v Babylóně obilí a staří Slované používali plátno.
V průběhu historie se ale nejvíce jako platidlo osvědčily drahé kovy, konkrétně zlato a stříbro. Tyto kovy byly totiž dobře zpracovatelné, byly akceptovány téměř všude a byly velmi trvanlivé. Stříbro se používalo především na menší transakce, kdežto zlato na větší. Původně se zlato i stříbro vážilo a dalo se s ním platit v jakémkoliv stavu, ale z praktických důvodů se uchytili zlaté a stříbrné mince. U mincí se určovala jejich ryzost a hmotnost a proto mnoho původních názvů bylo odvozeno právě od množství drahého kovu, které v nich bylo obsaženo.
Na začátcích ražby mincí, bylo nutné mít zvláštní povolení, které měla ve svých rukou pouze jedna organizace. Tento monopol na ražbu mincí, umožnil snižovat množství drahých kovů v mincích a nahrazovat je levnějšími kovy a přebytečné zlato a stříbro šlo do státní pokladny.
Během let se placení mincemi stalo neefektivní pro manipulaci s větším obnosem peněz, navíc se mince opotřebovávali a tím se snižovala jejich hodnota. Začali vznikat takzvané úschovny peněz, kde si člověk mohl schovat větší obnos peněz a bylo mu vystaveno potvrzení. Postupem času se začalo platit právě těmito potvrzeními, aby člověk nemusel do úschovny a tak vznikly papírové peníze. Hodnota těchto bankovek byla rovna množství drahého kovu, které představovala.
Postupem času se začali vydávat nekryté bankovky neboli státovky. Šlo o to, že ne všechny bankovky, které vyšly do oběhu, byly kryté zlatem a pokud by všichni lidé chtěli směnit své bankovky za zlato, nemohli by být uspokojeni všichni. A takto začali vznikat banky, tak jak je známe dnes.
Historie peněz
